Malování se s malými přestávkami věnuji od dětství, navštěvovala jsem školní výtvarné kroužky i lidovou školu umění. Za své dětské práce jsem získala ocenění i na výtvarných soutěžích. Některá má dílka z této doby stále ještě zdobí chodby Jungmannovy základní školy v Berouně, kde nyní i pracuji. Po základní škole jsem studovala na gymnáziu, kde jsem propadla kouzlu literatury a poezie. Po maturitě jsem se nedostala na zvolený obor na vysoké škole a nastoupila jsem na střední pedagogickou školu k nástavbovému studiu. Zde jsem se k malování opět vrátila a učarovaly mi i dějiny umění, a to hlavně díky skvělému profesorovi, který mi pomohl i s přípravou na talentové zkoušky. Nástavbové studium jsem po roce opustila, protože jsem byla přijata na UJEP jako studentka oboru, český jazyk-výtvarná výchova pro 2. stupeň základní školy. Už během studia na vysoké škole se mi podařilo svá dílka prezentovat v Ústí nad Labem, v Liberci i v rodném Berouně v rámci skupinových i samostatných výstav.

Od promoce pracuji ve školství ve svém vystudovaném oboru, snažím se vést děti ke svobodnému a radostnému výtvarnému projevu, k nadšení z jakéhokoli tvoření a k lásce ke kulturním památkám. Za nejdůležitější v hodinách výtvarné výchovy považuji dětský prožitek a relaxaci.

Na mateřské dovolené jsem ve vysílání ČT2 v pořadu Dobré ráno zahlédla vstup, v němž Martina Charvátová-Skácelová představovala enkaustiku. Od té doby maluji voskem, objevuji jeho nevyčerpatelné možnosti a zkouším nové postupy, v současné době i v ateliéru Laury Écsiové. Enkaustika mě nepřestává udivovat a fascinovat. Své nadšení z této techniky se snažím předávat dál formou workshopů či kurzů pro děti i dospělé. Má dílka zdobí stěny cukrárny U Mlsné kočky v Berouně, obrazy se pravidelně obměňují a představují tak enkaustiku široké veřejnosti.

Enkaustika se stala mou životní arteterapií.